Recenze na knihu Drogy od Radka Johna a Jiřího Presla

K nejzávažnějším problémům současnosti patří zneužívání návykových látek. Po listopadu 1989 došlo k prudkému zvýšení jejich dostupnosti a k nárůstu počtu závislých. Z toxikománie se stal celospolečenský problém. Jedním z těch, kteří na hrozící nebezpečí upozorňovali ještě v dobách hlubokého socialismu, byl Radek John. Vzpomeňme jeho velmi působivý román Memento, který ve své době způsobil šok, protože poprvé pojmenoval fakt, že i v socialistickém Československu je problém zneužívání drog velmi aktuální. Je jen logické, že se John touto skutečností zabývá i nadále. Knížka, která se nám dostává do rukou, je vlastně populárně naučnou sondou do znalostí a vědomostí dnešních teenagerů. Vznikla na společenskou objednávku - po listopadu 1989 se drogy zakazované za socialistického režimu staly pro značnou část generace teenagerů velkou módou, lákadlem a symbolem západního způsobu života. Jsou zde zmíněna i alarmující fakta, že více než třicet procent pražských středoškoláků prošlo experimentem s měkkými drogami a šest procent má zkušenost s tvrdými drogami. V případě tvrdých drog je to o sto procent více, než ukazují statistiky z Amsterodamu, města proslulého tím, že se do něj stahují lidé s náklonností k drogám. John ukazuje, že přesto, že se drogový trh v České republice masově rozrůstá, bylo učiněno překvapivě málo kroků k tomu, aby drogový boom byl alespoň zmírněn. Z vlastní zkušenosti, kterou získal na besedách s několika tisíci středoškoláky, John zjistil, jak nedostatečně jsou informováni o tom, čím konkrétně budou muset za tu kterou drogu zaplatit. Zdrojem jejich informací jsou většinou senzachtivé články v médiích, které bývají zjednodušené a fakta podávají často až primitivní formou. Dalším zdrojem poznání jsou pak informace od drogových dealerů, ty jsou však spíše klamnou reklamou, která zatajuje rizika. Proto se zrodil nápad ředitele společnosti MEDEA KULTUR JUDr. Ing. Karla Stejskala, která provozovala kino Blaník v Praze, uspořádat sérii dopoledních diskuzních pořadů prakticky se všemi pražskými středoškoláky. Do projektu se zapojilo i občanské sdružení ,,Život bez drog", které zajistilo veškerou organizaci i jednání s ministerstvem školství o dotaci. Výsledkem bylo, že v polovině devadesátých let se mohlo zúčastnit diskuzí o drogách v kině Blaník více než šedesát tisíc středoškolských studentů, tedy teenagerů ve věku, z hlediska užívání drog prakticky nejrizikovějším. Kniha Radka Johna ,,Drogy" vychází právě z těchto již zmiňovaných besed. Středoškolští studenti zde pokládali otázky, které svědčily o jejich znalostech i neznalostech drogové problematiky. Samotný výčet otázek je vlastně zajímavou sociologickou studií o vztahu a přístupu dnešní mladé generace k drogám. Knížka je výběrem těch nejtypičtějších otázek a odpovědí, které na diskuzích o drogách zazněly. Autor předpokládá, že by mohly být zajímavé a užitečné i pro ostatní, kteří se snaží zorientovat se v problematice zneužívání návykových látek. Já dodávám, že by se knížka mohla stát i dobrým pomocníkem pro učitele, kteří se ve svých hodinách toxikomanií zabývají. Autorův přístup ke zpracování tématu je velmi jednoduchý. Je mu jasné, že by nemělo smysl snažit se mentorovat a zkoušet jednou knihou někoho vychovávat, aby drogy nikdy nebral. Systém příkazů a zákazů se neosvědčil ani například u alkoholismu, vzpomeňme, že prohibice vedla ke vzniku mafií, ale problém alkoholu nevyřešila. Snahou autora je zprostředkovat těm, kteří chtějí naslouchat, informace o zkušenostech s drogami. John má k tomu dobrou kvalifikaci - problematikou zneužívání návykových látek se zabývá už více než patnáct let. Jeho zkušenost je osobní, a to i přesto, že sám, jak tvrdí, drogy nikdy nebral. Přesto se s nimi osobně setkal. V době, kdy sbíral materiál ke knize Memento, prošel celou řadou feťáckých part, brlohů, léčeben, věznic, sledoval problematiku drog na svých reportérských cestách v Německu, Francii a USA.Výhodou je, že besed, ze kterých kniha čerpá, se kromě Radka Johna účastnil i lékař Jiří Pressl. Ten pracoval od roku 1982 v pražském Středisku drogově závislých a po jeho zrušení se stal spoluzakladatelem nadace Drop in, která organizuje pomoc nejen drogově závislým, ale i HIV pozitivním. Střetávají se zde tedy dva pohledy - odborný a pohled nezávislého svědka, který není spojen s žádným zdravotnickým zařízením. Kompozice knihy je velmi jednoduchá - jde v podstatě o odpovědi na nejčastěji kladené dotazy. Autoři své odpovědi seřadili od těch nejzákladnějších - co je to droga, kolik existuje drog, až po ty složitější - jak se zbavit závislosti, jak pomoci závislému kamarádovi, jak drogu odmítnout. V odpovědích, které jsou stručné a maximálně přehledné, se můžeme setkat jak s odborným výkladem (především u klasifikace drog, zdravotních důsledků zneužívání návykových látek), tak i s laickými odpověďmi. Zajímavé jsou i otázky, které jsou velmi osobní - zda Radek John a Jiří Presl sami drogy okusili. Velmi podnětné jsou odpovědi na otázky typu: Jak mám odmítnout drogu, když mi ji někdo nabídne?, Kdybych zjistila, že brácha bere drogy, mám to říct rodičům?, Je pravda, že když si dám tři tripy najednou (červený spirály), tak jsem závislý? Mnoho dotazů směřuje na činnost nadace Drop in, studenti se zajímali, jak vypadá porada v Drop in, od kolika do kolika hodin je možné sem volat, jaké je telefonní číslo. Stranou nezůstala ani právní stránka této problematiky, k nejzajímavějším dotazům patřily: Proč máme ze svých daní platit léčení feťáků?, Kdyby předávkovaného přivezli do nemocnice a bylo mu teprve 14-15 let, nahlásili by to někam? (domů, do školy?), Když říkáte, že fetování je každého věc, tak proč je to trestné a je za to vězení? Některé dotazy svědčí o hluboké neznalosti, snaze bagatelizovat problém - např.: Beru piko už přes rok a nemám problémy. Tak co?, Kamarádka rok fetovala heroin, pervitin, trip a sama přestala, je to možné? Pokud si člověk vezme nepřiměřenou dávku, je možné to ještě zneutralizovat? Někteří studenti jako by si spletli protidrogovou besedu s propagací drog. Vždyť co si myslet o dotazech: Je pravda, že požití mléka zdvojnásobí účinky trávy? či Kde se dá sehnat čistá droga bez příměsi? Zajímavé je také sledovat, jaké starosti dělá studentům vliv drog na sexuální život. Svědčí o tom otázky: Je sex droga?, Můžu být po drogách impotentní či Je pro feťáka droga uspokojivější než onanie?Několik otázek směřuje k Radku Johnovi a jeho knize Memento, především studenty zajímá, zda se jedná o pravdivý příběh a kde vzal autor jeho námět. Většinou, když podobnou knihu čteme, vyskakuje nám v mysli řada otázek a námitek. Mnohokrát nás napadá: Tomu nerozumím, tohle zní podezřele, s tímhle nesouhlasím a tohle bych rád doplnil. Dobré je, že knížka Radka Johna a Jiřího Presla tomuto předchází, informace zde podané jsou jasné, přehledné a pochopitelné. Otázky i odpovědi vycházejí ze skutečného života, nesnaží se čtenáře zahltit spoustou odborných termínů. Je psána živým jazykem, který je velmi blízký jazyku teenagerů, nechce zastrašovat, kázat a poučovat se zdviženým prstem.nKolik rodičů zažilo trpké překvapení, když se dozvěděli, že jejich dítě má problém s drogami. Kolik mladých lidí díky neznalosti nastoupilo na kolotoč závislostí a marně se snaží vrátit zpět?Tato kniha je určena všem, kteří mají o téma zájem, ale především teenagerům. Je věnována tomu dobrému v každém člověku a měla by pomoci to dobré ochránit. Protože pokud má člověk dostatek informací, může se svobodně a kvalifikovaně rozhodnout.

(Gabriela Nováčková)